Přátelství, naděje a vůbec - Friendship, hope and "anything else"

    Drazí přátelé :) snažím se nějakou tu chvíli přemýšlet, o čem bych tak ještě mohl napsat. Co bych pro sebe, pro své děti, potažmo dost možná i pro někoho z vás mohl udělat. Říkal jsem si totiž, že už nanapíši ani řádku. Vždyť ono prakticky ani není moc o čem psát. Všechny ty knihy, které dnes dostanete, články zde na webu a jiná média předkládají člověku každý den tolik informací, že je radno z nich vybírat. Stále také existuje možnost vypnout televizi, radio nebo i mobil a nechat na sebe Universum působit cestou nám asi nejpřirozenější a to jest osobním kontaktem s přáteli nebo prostě s lidmi v našem okolí a možná nejenom tam a vše potřebné co máme vědět nebo poznat se k nám tak jak tak dostane. No, nevím, prostě zase píši. :) Sesumírovat vše od začátku mých prvních pokusů ohledně nějaké tvorby, dalo by to už možná na pěknou knihu. (Nebo spíš knížku :) ) ...

    Ví Bůh, co nás občas vede k těm či oněm činům, co posouvá naše hranice a umožňuje nám se dále rozvíjet. Ve chvílích, kdy nám není zrovna dvakrát do zpěvu, se dost možná v duchu modlíme a vzýváme právě tuto sílu, aby nám pomohla, abychom našli znovu svou ztracenou duši nebo alespoň ten střípek z ní. Někdo ho hledá třeba celý život. Někdo má štěstí a už v mládí se těší ze své celistvosti a harmonie, která vychází z něho, stejně jako z okolí. Může se také pravděpodbně stát, že až ten další život Ti umožní, abys jsi se zacelil a naplnil svůj pohár osudu až po okraj. To je asi individuální neb ne všichni sdílíme to štěstí a radost přítomného okamžiku. Ne všichni hledají toho koně, na kterém sedí. V lepším případě ho najdou, v tom dalším dostanou šanci možná příští inkarnací, jak jsem již o tom psal ...

    Lidé blízcí, lidé alespoň snažíc se o žití v Bohu nebo v Lásce a také Pravdě chcete-li, to mají možná v něčem snažší, jak říkal můj dědeček Karel a dost mozna i babicka eva :). On to takhle přesně neříkal. Říkal, že lidem majícím víru se snáze žije. Tak nějak to bylo. No jo, ale ona ta cesta k té víře nebývá vždy poseta jenom samými příjemnými zážitky a vystlaná mechem. Myslím, že i k té víře se člověk musí chtě nechtě někdy snáze jindy obtížněji, dopracovat. Vzniká z naděje, kterou Ti předává možná sám Bůh či Příroda a roste jako ten kvítek na zahrádce, o kterou se pomalu a s citem staráš, aby mohla také sama dýchat a nabídnout své plody. Kolikrát zaprší tak, že všechna ta semínka vyplaví voda znovu na povrch a tobě pak nezbývá než "To" s láskou odevzdat a zbýváli Ti síla, možná jim znovu pomoci a jako malé rostlinky je přihrnout zeminou, znovu zasadit, aby mohli růst. I pak se může stát, že přijdou pro změnu taková sucha, že jsi štastný, že Ti odposledně něco napršelo do nádob a Ty můžeš té své zahrádce dát trochu vláhy, aby vše neuschlo a nepomřelo. Atd. Atd. :) Proč to, ale všechno píši?

    Narážím na přátelství, na lidi blízské Tvému srdci, kteří Ti mohou pomoci, když jsi v nouzi, když se cítíš sám, nemilován, opušťěný, zklamaný, zraněn. Stejně tak i Ty, můžeš pomoci některému ze svých přátel nebo kamarádů, známých. A nejenom těm ... Co děláš pro druhé, jakobys pro sebe dělal. Nemysli na výsledek či odměnu, jednej pro věc samotnou a ono To pak jde v uvozovkách skoro samo. Příroda je mocná čarodějka a člověku, který jí dokáže naslouchat, se vždy štědře odmění. Proto se od ní pokud jen možno neoděluj a poznáš i přátelství a jak chutná pravá Láska bez podmínek. Bez zbytečného plánování, přehnané analýzy vyšli přání a nech To být. Odevzdej se a srdce Ti napoví ...

    J.