(: Básně Poetry :)

Červenec - July ´26

(Cerven - June '26)

Diana Love - Johnson city, Tennessee - USA

I bet you fool a lot of guys.

You fooled me almost too,

but I still love you.

No scratches no harms,

no wisdom no darks.

Sweet darling of mine who I have never seen.

It's only a fantasy, it's only a dream.

How easy it could be, just to fly over to me.

Your life is a fulfilling peace of luck.

You don't need anybody,

so what the fuck.

(Květen '26)

Plná Samota - Satori v Čechách

Stále více mě naplňuje ticho. Ticho, klid a soukromí pryč od lidí a všeho toho ruchu. "Co oči nevidí, to srdce nebolí." Říká se, ale není to "taková" Pravda.

Pohoda a mír bez vysvětlování. Pozornost bez příčiny. Láska, která je a na nic si nehraje.

Je to stav osvícení. Mé osobní Satori zde v Čechách. Jednou nohou stále "venku", ale kořeny již tak hluboko a pevné, že život utne už jenom smrt.

Neočekávám, netoužím, nepachtím, nespěchám, tvrdím a žiji svůj sen, sním svůj život a jsem.

Teď a tady - tady a teď. Bůh jen suď, přímo hleď a pohov si občas dej, leť, zpívej, tancuj, pij a jez... Jsi obyčejný člověk, lidská bytost, to mi věř.

Včerejšek je minulost, zítřek je záhadou, přítomnost je to jediné co máš.

Věř i proklínej, miluj i usínej. Raduj se i plač. Buď režisér i hráč, buď milenec i rváč.

Soucit a pochopení, na slovíčko zastavení. "Je to mžik"

Universální Pravda je jenom jedna, stejně jako Láska. Říkej si tomu třeba Bůh. Pro mě je to spíše příroda, to samo "To" - ono jež jest - po věky věků, ve všech směrech i prostorech - trvalé - absolutní jednota.

(Duben 2026)

Plynu

 Už se tolik nepozastavuji nad "věcmi", už jen tak plynu. Když rozum dává výpověď, nehledám vinu, spíše příčinu a nashouchám intuici a prostě žiju.

Jsem a jsem rád a to přes všechnu tu bolest a celý ten seznam nálezů a ztrát.

Prostě jsem a žiju a jsem jak voda a potokem plynu.

Jednou se do moře vliju a s celým Universem splynu.

Ne kapka v moři, ale celý oceán a jednota.

Oops, doufám, že se moc nemýlím, občas jsem "popleta".

Svým Způsobem

Svým způsobem se dívám na věci, dění kolem sebe, lidi i můj vlastní život.

Svým způsobem se každý den přizpůsobuji okolnostem, prostředí a hraji jako pivot.

Svým způsobem sbírám střípky naděje, že nebe modré ještě smysl má, jsi záhadná, jsi má, já Tvůj a to se dá.

Svým způsobem děkuji za bolest i útěchu, za hodně i za trochu a když je "něco", slavíme, že se máme.

Láska prý hory přenáší, nechápu pak ten stálý otazník.? Nicméně stále díky, svým způsobem "jako" vážně dík!

(Březen 2026)

Řeka

Pomalu dýchám. Nad ránem se vznáší klid a mír.

Naslouchám prvním zvukům, co se ke mě dostanou.

Otevírám oči, ale nechce se mi - miluji snění. Člověk se toho hodně dozví.

Nahmatávám svůj smartphone a hledám zprávu od milé. Je tam. Děkuji Alenko.

Potěšující, jak potěšující. První informace od člověka z okolního světa je o lásce. Milé a povzbuzující.

Děkuji. Také Tě miluji. Upřímě Tě miluji stále víc. Možná je to i těmi všemi zkušenostmi a dosaženou moudrostí.

Jsi láska. Já soucit a patříme k sobě. Jenom jsme se hledali a odžívali Karmu.

Pozdravuj děti. Mám je také hodně rád. Jsou z Tebe a já příjímám vše co se Tě týká, ať už je to cokoliv.

Hluboký nádech a výdech. Vstávám a hodlám pokračovat, jít dál, když ještě můžu.

Od té doby, co jsme spolu mám naději, utužuješ víru, motivuješ a dáváš sílu.

Buď mým životem a buď i mou smrtí. Stejně jak životech minulých i v budoucnu.

Nejsme ani v polovině, tolik nás čeká. Zůstaňme spolu a buďme jak plynoucí řeka.

Miluji, žiji, jsem.

(Únor 2026)

Vážím si

Vážím si, skutečně si vážím.

Ve vděčnosti cítím štěstí i radost,

za málo i Vaši starost.

Skutečně si vážím všeho,

děkuji Vám babí a dědo.

Děkuji ségro, mami i tati.

Děkuji za to, že tu můžu být s Vámi.

Skutečně si vážim i úsměvu, pohledu do očí,

kolikrát jen polknu a srdce poskočí.

Fakt si Tě vážím má lásko z Děčína,

jsi mé znovuzrození, můj soucit, má síla, mé všechno,

a já miluji bezpodmínečně jak malé děcko.

Bože, nech mě prosím ještě chvíli být,

nech mě dýchat, vnímat, milovat i snít.

O nic víc nežádám, jen nech mě ještě chvíli být.

Jsem skutečně vděčný, už umím žít,

tak prosím, nech mě ještě být.

Ámen

Nový Den

Žiji. Je nový den a já žiji, stále tu jsem.

Srdce tluče, plíce dýchají a já potají si šepotám v duchu, že děkuji.

Děkuji za tento zázrak lásky neb vše láska jest a já miluji.

Není tu se mnou, ale není daleko. Naše města si nejsou tak vzdálená.

Zrovna včera jsem jí držel za ruku a dávali jsme si pusu. Líbá krásně. Něžně, přesto vášnivě.

Spása v kolikrát toliko šedých dnech, kdy jen ležím na zádech sám a v bytí jsem.

V bytí sám jsem a přesto už ne sám, ale milujíc znovu víc život mi dává naději, že smrtí vše nekončí.

Maluje si obočí, maluje si oči, rty a i já ji maluji ve slovech zde, protože jsem a miluji.

Je nový den.

Je víra, je láska a světlo nad tmou možná dnes zvítězilo naposled, proto to píši teď a tady, proto to píši tady a teď.

Nový den jest, včerejšek minulostí a zítřek záhadou.

Už mě lásko neopuštěj ani náhodou. Tvůj soucit, Tvůj nový den je Ti, když ne jindy, tak dnes nakloněn.

Ámen

sestřičce Alence z Děčína a okolí světa

JendaH'

Sedíme u vody, hledáme náhody a nejen to...

Z klidu do pohody bytím jsme, jsme My.

V nejlepším věku, přes sebe hodíme deku a dáme si pauzu i pusu bez breku a nebo i s ním.

Za námi trápení, hnus, bití i mámení falešnou láskou jsme sundali pásku si z očí, obrnili srdce vědouc, že nás už jen tak nazaskočí nic.

Tak jen, aby se neřeklo. Aby řeč nestála a voda plynoucí se je dál, jak na kameni kámen nezůstává, jsem se smál.

Smáli se oba, dívajíc se na sebe a ošahávajíc si těla, jak se to dělá, krmili se navzájem vším a měli se rádi.

Jako kamarádi, jako milenci, jako lidé odvážní, kteří "To" žijí a ne jenom se tak tváří.

Bylo, jest i bude, osude suď nás a ne ty druhé!

Ámen

(2009)

Smíření

Až zmizí všechno dobro na světě,

tak už nebudeme mít proč žít.

Až ztratí člověk člověka,

už nebudeme umět snít.

Až slunce zajde za horu,

pak noc nás hávem přikryje

a z přání těch a ideí

nám zbudou pouhé naděje.

Až ztratí se i doufání,

tak zmizí i kus duše.

Ten poslední, co tu ještě zbyl,

ten, pro který srdce tluče.

Démon

Těžko se věří Tvým sladkým slovům,

za kterými démon dřímá.

Když probudí se,

všechno je pryč,

zbude jen černá díra.

Další hlt Tě svádí,

že zahřeje Tě v srdci

a pohladí jak mládí.

Ty tam jsou Tvoje léta,

zbyla prázdná lahev,

holá věta,

démon a odveta.

Štěstí

Prodám ti kousek štěstí,

letos z jara na náměstí.

Dostaneš velkou slevu,

nemá teď skoro cenu.

Tím na důkaz znamení,

že nejsme zas tak ztracení.

Úsměv dám jako nálepku kvality.

Jedem v tom všichni, já i ty!

Recept na zdraví

Pravidelné milování

trocha medu do čaje,

odpočinek, zaměstnání,

nálada hned dobrá je.

*

Dětskému tanečnímu kroužku, v knihovně K.H. Máchy, Lt.

Ke spánku

Hají, hají, hají,
kdo to ví, ten tají.
Co za spánkem se skrývá,
když očko, se nedívá.

Hají, hají, hají,
Kdo ví, ten tají.
Když sen se začne zdát,
můžeš si něco přát.

Hají, hají, hají,
kdo to ví, ten tají,
že nemusíš se bát,
jít do postýlky spát.

Tak zavři oči broučku,
pak můžeš se zas smát,
s mámou, tátou venku,
budeme si hrát.

Hají, hají, hají,
kdo to ví, ten tají.
Pšššš

Pátrací

Kdo neví, nepoví,
co za dvířky se skrývá.
Zdali je tam cukroví,
Nebo pouhá slíva.

Kdo neví, nepoví,
co v šuplíku se skrývá.
Hračka, míček, otazníček,
Ty jsi, ale bumbrlíček!

Lezací

Nahoru, dolu, do leva, vpravo.
Přes hory, přes doly, lavičky, stolky,
snad budou k obědu máminy vdolky.

Kamínky, vodička, nějaký ten klacík,
ještě se na-papat, jak správný macík.

Už vylezu na gauč a přelezu vanu,
maminko, tatínku, co dostanu?

Dostaneš pochvalu, dostaneš pusu,
nelez však vysoko,
ať není rámusu!

*

(2016)

Bůh

Jaká síla hněte můj osud. Jaká síla hýbe mým životem. Jsem a jakobych ani chvílemi nebyl.

Pohroužen do nitra, jenom v ryzím stavu bytí. Neoddělen, přesto stále občas stahován tužbami těla.

K čemu je život bez lásky a pocitu štěstí, které se dostaví většinou vždy, když to nejmín čekáš.

Důležitost

Jak jsem si důležití, jak jsme si vzácní.

Píšem si zprávy, pak občas koukáme jak krávy.

Alespoň mě se to stává. Že přijde mi zpráva. Někdy kratší, někdy delší.

Je to jak s životem. Každému co libo jest, každému co stačí.

Někdo má volné minuty, někoho tarif tlačí.

Věčnosti

Věčnosti, do věčnosti padám. Skládám a utíkám. 

Vkládám a bazálním matricím ve prospěch přikládám úctu všech otců.

Jsme na roveň si rovni. Jsme skloněni před Bohem. 

V pokoře schopni úlekem v pěst za hubičku děkujem.

Promiň má vílo, promiň to zklamání nad úprkem. 

Div divů, diví se nám. Proč? Proč to všechno? 

Proto. Jen proto. Pro bytí samo.

Věčnosti, má lásko.

S Tebou i bez Tebe. 

Tebou býti jen.

*

Naplnění

Pluji na vlnách mlčení. Není to mámení?

Obešel jsem půlku světa, abych se vrátil, kde jsem začal.

"Cha cha."

Existuje vůbec nějaký začátek?

Stojím a přitom běžím dál.

Má duše se vznáší nad zemí. Není to jenom mámení?

Lásko? Bože? Haló!

Smích?

S Tebou si přeji být už na věky.

Odpouštím mlhavým vzpomínkám. Žiji a prožívám.

Naplňuj mě, prosím, dál.

Lásko? Bože?

Usínám a přesto pluji dál.

Lásko?

Leave it on.

?

Kam to jdeme, kam pospícháme?

Není kam. Není začátku nebo konce.

Je pouze teď a tady.

Vše v jediném okamžiku.

Absolutní pravda.

*

 Životem kráčím k poznání, že slunce v duši mraky zahání. 

Mysl je lehká jak obláček. 

Člověku může být dobře. Jde o to umět příjímat a také dát. Nebát se tolik a taky ne se tak rvát. 

Ano, někdy se život jeví jako boj a žití jako jedno bojiště. Osvícená duše ví.

Přišla jsem ze světla, aby poznala temnotu? Nebo přišla z temnoty, aby se navrátila zpět k sobě, do jednoty? 

Pokud si klademe otázky, je svět ještě v pořádku. Vášeň spolu s touhou nás vedou vpřed. Dobré však někdy bývá, nedat se tolik tužbám.

Žít svůj sen. Prožívat ho spolu se všemi krásami přírody, co jich tu je. Umět správně naslouchat svému srdci. 

Děkuji slunci i nebesům za tento krásný den. Vodě, co hasí mou žízeň i ohni, co spaluje vše nepotřebné, očišťuje. 

Zemi děkuji za všechny ty dary, co každý den dává, nabízí. Děkuji svým dětem, že se rozhodli právě pro nás. Pro mne a mou ženu, parternku.

Také Tobě děkuji. Děkuji, že jsi. Za vše čemuž jsi mě naučila, za vše čemuž mě stále učíš.

Miluji milování s Tebou. Jedno tělo, jedna duše, jeden svět. Snad jsem to zas tak moc nepoplet.

Závislost

(17. 04. 2017)

Řekne mi někdo proč vlastně píši? Proč píši? Proč píši nesmysly jako ten předešlý článek v blogu, nepřijde vám? Odpuštění hledám?

V tomto nebo příštím životě? :) Don´t be afraid, si říkám česky a piš. Umíš to hezky.

Závislost na životě.

Vidím se v zrcadle. Věřím, že to jsem stále já a žiji. Možná i odpouštím. Ale co? A komu? Sám sobě? Druhým?

Za to, že projevili sami sebe ve své nejryzejší podobě? Umíš to snad líp? Raději dobře dýchej. Beztak už se ti zkrátil interval.

Stávám se závislým na všem.

Jsem závislý na pastě na zuby, stejně jako na dobrém jídle. Jsem snad závislý i na tom pořádku :(

Všechny věci mají své místo. Tak je to správně, tak to má být. Blbost. Ty chceš ještě další diagnózu, viď, ty syčáku.

Ty prostě nemáš nikdy dost, dokuď vážně neumřeš pro radost.

Všechno je jenom závislost. 

Závislost na životě i na smrti.

Závislot na lásce i poupěti.

Závislot na stromu i dítěti.

Závislost na životě i na smrti.

To slovo bylo u boha, možná proto je tak ubohé.

Závislot na životě po životě,

shledání v nicotě, živé prázdnotě.

I am addicted to you. Are you too?

 Přání

Nepřeji si: nenávist, přesto nenávidím.

Nepřeji si: psát každý den závěť, přesto ji píši.

Nepřeji si: přát si, přesto si přeji.

Jít životem, co na srdci, to dát.

Život bez válek, v láce a míru.

Mít soucit jako Budha, být občas nula.

Výlet za hranice našich snů a zúčtování ke konci svých dnů.

This is our time and is here at last.

Červenec 2017

(já:)

Hranice našich snů, hranice našich možností, hranice našeho prostoru.

Kde až jste hranice našeho obzoru?

Tam kam lidské oko nedohlédne. Za tím vším. Někde tam, v hlubokém míru, jsem odevzdán.

Příjímám a dávám, naslouchám. Jsem a odpouštím, děkuji.

Prost unáhlených soudů, žiji v pokoji.

Omlouvám se a znovu děkuji.

Omlouvám se, já miluji.

09 - ´17

Hledáme odpuštění,

přibiti k sobě.

Doufáš, že svět se v lepší změní,

nu, je to i na tobě.

Spaseni vírou,

se oháníme v naději,

že nebe modré ještě smysl má.

Skutečnost nahá zůstává,

a my jednou nohou v hrobě.

Requiem pro panenku,

písnička ohraná.

Z večera piji sklenku,

zas jeden z těch dní,

zůstávám vzhůru téměř do rána.

Jsem básník? Člověk?

Člověk básník nebo poeta?

Jsem umělec,

co vypravil se do světa.

Pan popleta,

kterýmu "občas" vyjde ruleta.

Je v tom i náhoda,

kus našeho života.

Děkuji za vše,

jsem k vašim službám veličenstvo.

Čeká nás další odveta.

OD SRDCE

09 ´24

Měl bych se bát,

zatím se směju.

Měl bych se bát,

už nemám dceru, ni syna ni ženu.

Zatím se stále směju.

Tolik krve, tolik zvratků,

tolik hněvu, tolik splašků,

tolik bolesti a strachu...

Díky Vám drazí přátelé,

milovali jste mě bez podmínek,

taký jaký jsem a to bez vyjímek.

Měl bych se bát,

zatím se stále směji.

Vlci nejsou ovce, to je prosté, to je prosté.

Nežárlím, nefetuji, nedělám píčoviny, nežertuji.

Tohle je rap a já rapuji...

Yeah

Nesnáším přetvářky,

měl bych se bát,

fuck you and Tvé narážky.

Zatím se stále směju.

Z Tebe se neposeru.

Fuck you,

zatím se stále směju.

Tvrdý jak kámen,

flow jako voda.

Žádný sráč, žádný bad mizera.

Měl bych se bát,

stále se směju.

Hahaha

Positive vibrations, good heart, fists of steel,

jak král, jak král, jsem totiž real.

Měl bych se bát,

ale jsem fearless,

tak radši zalez.

Nechceš se prát,

tak to neřeš.

Měl bych se bát,

ale jsem fearless,

bulletproof kamarád...

Tak měj se rád aspoň trochu jak já.

Jsem fearless, bulletproof kamarád.

Začni se smát a měj se rád.

Celej život to nosím v sobě,

už je pozdě, už je pozdě.

Sejdem se v hrobě, Bůh jen suď.

See you or rather no and let it flow, buď jak buď.

Peace