Mír v člověku - Peace in a human

Pro všechny "spřízněné" dušičky, bytosti, ...

    Mír v člověku. Co k tomu dodat. Sám ani pořádně nevím. Nejde mi to nyní nějak psát. Asi ho raději žiji :) Nosím ho raději v sobě, jako se to říká o slunci. To dnes svítí a dává již najevo svou sílu. Jakoby nám říkalo: "Za chvíli je tu Jaro :) Nebojte se všichni zmrzlíci. Ani se nenadějete a už budete zase říkat, to je, ale vedro :) Kde mám ten kousek stínu, abych se ochladil." :) Čas je tak relativní. Někdy prožíváme vteřinu jak celou věčnost, jindy nám uteče den, jak večerní zprávy. Jak zpívají Brontosaři :) Jo, jo ... 

    Tak a je tu zase nový den. Včera už mi to nešlo psát, ať jsem se snažil sebevíc.

   Je pravda, že mít slunce v duši a klid a mír na srdci je blažený pocit. Je to krásný pocit, že vás to nutí vracet stále k meditacím, kde v pohroužení mysli nalézáme v sobě nekonečný mír a blaho. Všechny starosti jakoby se rozplynuly a okolo i vně vás je nepopsatelný klid. Jednota, ve které se po nás chce, žít v každém okamžiku. Když jsme totiž v jednotě sami se sebou, neoddělujeme se od naší prapodstaty, která je stále přítomna, jsme v míru a lásce i se svým okolím. Být v harmonii a v míru. Zjednodušeně řečeno být v bohu. Žít boha. Posadit to božské na naše stanovisko a žít to. Nádherný pocit, který když v sobě pěstujeme a nosíme ho stále sebou, nám ohromně pomáhá ... Vlastně se takto správně realizujeme. O víc moc prakticky ani nejde. Realizovat tu božskou jiskru v nás v každém přítomném okamžiku. Pak, můžeme dá se říci hovořit o trvalém štěstí. Nedokáži vše tak potrobně vysvětlit jako Eduard Tomáš, nebo i jiní duchopravci či mystici, tak snad mi to mé podání nekteří z vás prominou. Jiným to možná bude stačit, či něco osvětlí :) 

    Kdo z nás by si nepřál život v míru a spokojenosti, potažmo v blahu a pohodě. Snad jen opravdu nějaký úplný blázen ... Myslím, že lidstvo se prakticky o nic jiného celá ta staletí neznaží. Jenom to některým z nás jaksi nejde stále nějak pořádně uchopit. Dovoluji si tvrdit, že války, terorismus, náboženské předsudky, rasismus a já nevím jaké jiné další druhy zla a nenávisti dnes stále ještě chováme, jsou již přežitkem. Myslím, že by už hodně z nás dokázalo žit jinak. Žít v harminii s přírodou, sebou samými i celým Universem. Z nějakého důvodu jsou mezi námi tací, kteří potřebují pro lepší pochopení své podstaty zažívat či prožít i to výše zmíněné ... Znovu si vzpomínám, jak Eduard hovořil o vyspělosti Intelektu. Jak pokročil a jak dnes již hodně lidí je intelektem opravdu na vysoké úrovni, avšak ono to samo nestačí. Potřebujeme totiž růst i duchovně. A zde či tam :) se máme evidentně mnozí z nás stále co učit. Kéž je mír v nás samých naším dobrým průvodcem a rádcem, stejně jako naše srdce plná soucitu, lásky a radosti. Tam, kde je to důležité, tam, kde je potřeba a asi nejenom tam. Všechny správné věci pak už většinou chodí sami ...

    S pokorou a v míru, :) JanP