Lásce - To Love

    Znám Tě? Odkud pocházíš? A kam směřuješ? Jsi záhadná, plná překvapení a já stále nemohu najít rozuzlení. Nevím, zda hledám správně. A je vůbec co hledat? Po čem stále pátrat, když jsi přeci všude. Nebo nejsi? Někdy mi připadá, že nejsi. Najdu Tě pohozenou na ulici v podobě skryté věci, která se nabízí k sebrání. Jako, kdyby čekala na mě. Jsem jak malej kluk. Okradli mě. Vzali mi další kus naděje na lepší chvíli, zbytek dne. Vzali i tu krabičku cigaret. Jako by jim to nestačilo. Co, kdyby tam leželi oni?

    Lásko, Ty přeci nejdeš odcizit. Ty jsi. Přetrváváš. V minulosti, v teď a sem tam nahlídneš i do budoucna. Podíváš se  někam, kde nachvíli spočinu. A ne sám. Je nás víc. Musí nás být víc. V tom místě, kde duše nachází naději, kde čerpá sílu, aby mohla jít dál. Následovat svůj sen. Žít ho. Těšit se. Řekni, že nejsi jen Fata Morgánou, protože bez Tebe se těžko žije. Těžko.

    Vnímat Tě, cítit a prociťovat. Ne v rozumu, ale nad ním. A předně v srdci, i když je občas v kalhotách.

   Jsi vším. Naplňuješ prázdnotu a stačí moment a zmizíš v nedohlednu. "Žádný zvuk, žádný zrak, čich, chuť ani hmat." Jen ryzí bytí. Jsoucno. Přetrváváš v nekonečnu a neřešíš. Silou vody a větru bez předsudků mě učíš, jak žít. Hoříš plamenem, který už nikdy nevyhasne a i v té největší tmě nabízíš mi světlo. Děkuji. Skláním se před Tebou má prostřednice života. Jsi víc než jen to. Máš soucit, který jsem nikdy nepoznal, dokud jsem nepoznal Tebe má vílo z pohádky o ztraceném štěstí. V celistvosti a souladu s přirozenou mírou v čas odhadnout co správné jest a co už není. Dá mi někdo onu moudrost, když čas už není? Těžko. Jsi to jenom Ty, kdo rozhodne, já nástrojem co ve skromnosti chce s Tebou žít, aby plody se na stromy vrátily a nezbylo jen pro nás.

    Žiješ tu pro nás, ne mi pro Tebe. Matičko nade všechny, planetko modrá. Jsi mým srdcem, stejně jako mé srdce jest. Tluče pomalu a jistě, párkrát rozerváno stejně jako Ty. Kolikrát se dá ještě složit než umlkne docela. Brouzdá se po hvězdách, snad v domnění, že se samo jednou stane. A až spadne a vyhoří, vrátí se znovu k Tobě, bude-li třeba. Možná tu ještě budeš, možná se sama znovu narodíš a já potkám sám sebe, jak stojím vedle Tebe. V jiném těle se stejným vědomím. S Tebou. Už Tě nikdy neopustím. Tak dlouho jsem čekal. Tolik životů jsem musel projít, abych Tě našel. Tak co vlastně někdy hledám? Na co chci ještě přijít? Navíc již nepřijdu, víc nenaleznu. Není víc. Je jen strach. Strach o koryto, svízel, že někdo odhalí, co Ty už dávno víš. "Tak se mě neboj, pojď ke mě blíž."

Jh.