Nechtěl bych nikomu jinému předznaménávat cestu, protože vím, že mně cestu předepsala ruka, která mě daleko přesahuje .... Pokouším se jen být skromným nástrojem a cítím, že jsem všechno jiné, jen ne veliký.

    C. G. Jung

   - translated by Google: I would not want to foreshadow anyone else, because I know that my hand has been prescribed by a hand that goes far beyond me .... I am just trying to be a modest instrument and I feel that I am everything else, but not great.

    Děkuji své rodině. Bez Tebe by můj život natož existence neměla žádný smysl ni logiku - o dětech "nemluvě"... Děkuji všem svým přátelům, nepřátelům, kamarádům, známým i neznámým :) Blízkým lidem - bytostem, kteří mě v životě nepřestali podporovat, sdílí a podporují, cítí, prožívají, realizují, yes - "whatever" :) nebo pomáhájí už jen tím, že jsou. Berou mě takového "jaký jsem". Byli na blízku v případě nouze, oporou za temných nocích duše či zasáhli do mého života něčím, co mi skutečně pomohlo, otevřelo oči, srdce nebo nové možnosti či ukázalo cestu... Děkuji všem odborníkům-nicím různých profesí či povolání, lidem "na svém místě", se kterými jsem, kdy přišel do kontaktu nebo v něm stále jsem! Děkuji síle, která mě provází už od mého prvního nádechu v tomto jinak bezesporu úžasném světě. Vědomí, lásce, pravdě, Aren...

    Když jsem tak přemýšlel, ne sám, co je to vlastně s tím vědomím, napadlo mě, že o něm nelze hovořit ni psát odděleně. Proč odděleně? Protože vědomí utváří další atributy. Těmi nebo tím je pro mě momentálně, možno i trvale :)) láska nebo také pravda, pardon... Je to jakási svatá dvojice, která se vzájemně doplňuje, tvoří, formuje, realizuje atp. a je to prakticky to "jedno". Stálou formu získá asi těžko, protože formou již vědomí a lásku nebo také pravdu omezujeme. I Bruce Lee (podle dostupných informací či údají, které nám zanechal) nerad tlačil či cpal něco do nějaké "pomyslné formy." Ve finále, když vytvořil JeetKuneDo musel chtě nechtě formu použít. Ono to v některých případech v našem světě dvojnosti asi jinak nejde. Měkké neexistuje bez tvrdého, sladké bez slaného atd. Žijeme v jednotě, přesto v polaritě ... Nutnost vymezení jistých hranic pro život v našem prostoru a čase je neodiskutovatelná. Jak je to, ale vlastně s tím vědomím?

    Náš přední český mystik JUDr. Eduard Tomáš "samozřejmě" s pí. Mílou Tomášovou odkazoval na různé druhy učení - jógy a nauky ... "Tat vam asi." (Omlouvám se, zda to nepíši správně, již si vše tak přesně nepamatuji a opisovat z knih doslova některé poučky, rčení, myšlenky nyní časově a energeticky nezvládám a ani se mi momentálně nechce :) Podrobte prosím vše své vlastní kritice..) - "To jsi ty." To, je zde míněno ono vědomí. Prostě: "To jsi ty." - "Tat vam asi." Tím je řečeno naprosto vše, co potřebuje býti řečeno. Tedy alespoň pro pokročilé-ejší žáky-ině, studentky-ty života, praktikantky-ty či lidské bytosti. Praxe je pro pochopení některých našich životních situací, vztahů a života spolu s existencí nepostradatelná. Co se učíme, studujeme bychom mohli pro lepší pochopení - prožití, a někdy spíše také měli, dříve či později realizovat. (Stačí po douškách. Koláč vytažený z trouby, také nezlhtnete hned najednou. Nebo vám to spíše moc nedoporučuji, i když bude vonět sebelíp.)

    Pro více rozumově založené, doporučuji praktivat Džnána Jógu - jógu moudrosti - intelektu. Je to vlastně takové přemýšlení o věcech ... No, a mělo by být pokud možno vědomé. Jakmile totiž začneme či se naučíme používat naši mysl vědomě, částečně ji kontrolovat, ovládat, stáváme se vědomějšími a vědomějšími až dojdeme k bodu naprostého uvědomění. Splyneme, staneme se oním čistým vědomím :) ...

    Subham Astu Sarvadžagatam - Štastny ať jsou všechny bytosti - Óm

PS: pokud se zdá tento článek jako ne-úplně kompletní, což možná dojde i mně :) rád ho později doplním či dopíši; předně děkuji za inspiraci a doufám či věřím, že to k něčemu bylo :) v úctě, Jan

*správně: Tat Tvam Asi - en.wikipedia.org

    Odpuštění. Jedno slovo. Jedna "věc", která by nám měla být vlastní. Stejně jako umíme poděkovat. Je to vždy tak samozřejmé? Jde to vždy či s každým? Bez přemýšlení, automaticky ...

    Dá se odpuštění naučit? Mělo by být součástí naší výchovy či je vrozené? Možná je jako soucit. I ten se dá prohlubovat. Dá se o něm přemýšlet. Jde s ním pracovat ...

    Do jaké míry jsme ochotni odpouštět. Co je pro nás stále přijatelné a co je již za pomyslnou hranicí, kam může právě už jenom soucit? Není klíčem k absoltunímu odpuštění právě soucit? Co když tam, kde si už nedokážeme představit, že bychom odpustit mohli nastupuje právě on. On v nás prohloubí to lidské. To přirozené, to co by mělo být vlastní každé živé bytosti, potažmo člověku.

    Samozřejmě nejsem sám, kdo zažil věci, události, které mají k odpuštění hodně daleko. Zdá se to přehnané? Ne, nemyslím si ... Prostě to nejde. Chybovat je lidské a dokonce, dle mého názoru i důležité, ale co když, se dostanete do fáze, kdy nastane ono: "To je neodpustitelné."

    Co to "spraví"? Pravděpodobně čas ...

    V jednom českém filmu: "Cesta z města", říká jedna postava - lidová léčitelka svým klientům nebo zákazníkům: "čas neexistuje." Místo peněz za vykonanou službu si pak od nich vezme hodninky a ty zahodí do hnoje :).

    Fajn, chápu. Chápete to též? Většina asi ano, ale co s tím nevyplněným vaukem, prázdnotou, prostorem nebo poraďte mi, jak to mám nazvat, který jako by na vás někdo uvalil či se na vás snesl a vy to prostě jenom těžko odpouštíte nebo nemůžete vůbec.

    Nastupuje zde opět soucit nebo i onen neexistující čas? Máme-te si nejdříve odpustit sami? Ano, pravděpodobně to je též klíčem k odpuštění druhým ... Schválně to jdu zkusit a za nějaký "čas" se vrátím a zkusím toto dopsat. Možná už nebude ani moc o čem psát. Nevím ...

    Tak jsem zase zpátky u Pc. Uběhlo zhruba 5 min. A víte co? Je mi líp. V duchu jsem prodělal něco, co jsem asi ještě nezažil nebo si něčím takovým ještě neprošel. Možná to je také tím, že tu nejsem úplně sám. Je tu se mnou také pes. Živý tvor. Tvor, který umí také projevovat něco, čemu my říkáme city nebo možná též láska ...

    Nedokáži už pořádně psát dál. Piji druhou kávu a je brzo. Je ještě noc. Není ani ráno. A ráno je přeci moudřejší večera :) ... Omlouvám se. Omlouvám se sám sobě. Odpouštím si. Odpouštím si ten okamžik před spánkem, když jsem na "pár" hodin usnul, abych si poté ve 4:00 ráno sedl ke svému počítači a psal ...

    Děkuji a modlím se a děkuji ... (Pardon.) Zní to asi divně. Žijeme v 21. století. Kdo z nás se ve skutečnosti skutečně modlí a nebo lépe ještě pro něco, někoho, možná i pro sebe něco skutečně dělá. (Vtip:) "Něco" ... Něco tam je. Je to v nás, jak zpívá Ben Cristovao. Síla je v nás ... (V nás všech. Bez vyjímky. Jenom v někom možná chvíli méně a v jiném asi zase trochu více. To není hřích. To není špatně. Alespoň prozatím. Tak to asi nejspíš nějak je.)

    Děkuji za odpuštění, za soucit a děkuji, znovu děkuji za to, že tu můžu být. A to není málo. Už jsem tu totiž vůbec sedět nemusel. Ale kdo jo?

    Jan

    Žití v přítomnosti je základem našeho štěstí. Je to též základ pro úspěšnou meditaci a relaxaci. Prakticky pro veškerou činnost, která má stát za to. Odsud se odráží veškerenstvo bytí. Stýká se zde minulost i budoucnost. Vše v jednom bodě.

    Říká se teď a tady. Já jsem. Já jsem teď a tady. Ono to opravdu funguje. Tyto afirmace pomáhají koncetrovat naše myšlenky do přítomnosti. A také dýchání. Dech je skutečně mocný nástroj. Umožní nám vysloveně se zpřítomnit.

   Tento článek asi nebudu příliš rozvíjet. O jednobodové koncetraci - bytí v přítomnosti toho naleznete v učení o mystice, meditaci, józe spoustu. Každopádně doporučuji uvědomělý trénink žití v přítomnosti, komu toto činí potíže. Např. uvědomělé pozorování dechu - dýchání do bříška, ústy i nosem, hluboký nádech a pomalý (koncetrovaný) uvolňující výdech nám umožňují lepší pochopení a prožití přítomného okamžiku. Zkuste také, zda Vás to baví :) nádech nosem - hluboký nádech a pomalý, ještě delší výdech než nádech také nosem a ústy výdech - též nádech a plynule koordinujeme podle potřeby... Jakoby jste prodýchávali celé tělo a s výdechem vše odevzdávejte nebo také můžete nechávat za sebou, komu to pomáhá. Uvědomujte si svou přítomnost, nohama stojíte-me pevně na zemi - zapouštíte-me kořeny, jste-me jako silný strom, který jen tak nic nezvyklá, nebo sedíte a uvědomujete si své místo zde, sedíte klidně, pohodlně, jasně cítíte své místo síly. Dýcháte ... Jste teď a tady. Zdá se Vám toto cvičení krátké? Někdy úplně stačí. Bohatě někdy stačí se pořádně prodýchnout. Krásně se zklidníte, ukotvíte a můžete zkoncetrování lépe pokračovat ve své činnosti. Koncetraci, např. jenom pozorování dechu v pohodlné pozici můžete cvičit od pár minut po hodiny. Je to vlastně jedna z forem meditace ... Po delší praxi zjistíte, že dech pouze udržejete, prakticky už téměř nedýcháte a vydržíte meditovat (relaxovat) třeba 2 hodiny v kuse, aniž by Vás cokoliv vyvedlo z rovnováhy. Můžete zkusit také pozorovat zevnitř jakoby sami sebe. Vlezte si do sebe. Jste v klidu a míru :) ... (Mantry nebo spíše afirmace jako jsem v klidu, žiji v lásce, jsem nekonečný mír, blaho je součástí mého bytí atp. také pomáhají svým způsobem k lepšímu nebo snažšímu navození vnitřní rovnováhy a soustředění, klidu, ustálení, prožívání ...)

    Pokud se naučíme lépe odevzdávat věci minulé i budoucí pomůže nám to také lépe prožívat přítomnost a naše bytí. Nelpěme proto toliko na minulosti a neplánujme zbytečně či přehnaně svou budoucnost.

   Klid, mír a láska jsou přítomny v teď a tady. Stejně jako pohoda. E. Tomáš popisuje některé hledající (štěstí), jako ty nebo toho, který sedí na koni, kterého hledá. Tak nějak to také je. Vše co potřebujeme většinou máme vždy plně k dispozici - teď a tady. Právě tam kde jsme, právě při tom co děláme a nebo neděláme. Někdy stačí doopravdy jen tak být. Koncetrovat se trochu do sebe, zapomenout na chvíli na všechny starosti a povinnosti a udělat si radost z prožití-vání přítomného okamžiku a všeho co nám dává. Udělejte si proto na sebe čas a zkuste to, jestli se vám chce nebo když pochybujete, že už se neumíte radovat či se vám vytrácí podstata vašeho bytí ze života. Kontemplujte, rozjímejte si, relaxujte. Nezapomeňme si hrát! :) Buďte např. jenom takový nezaujatý pozorovatel. To také někdy funguje. S ničím se neztotožňujte, příjímejte a dávejte - nádech a výdech, jak je vám to přirozené, blízské. Můžeme pozorovat svou mysl, své tělo a prostě být. Takový jací jsme. Teď a tady. Někdy pomůže myslet na něco příjemného pro navození pocitu lepší rovnováhy, celistvosti ... Např. vzpomínka na moment, kdy vám bylo skutečně dobře u srdce vám může pomoci lépe se zkoncetrovat do tohoto bodu a navodit ho jakoby zpět, doplnit sílu ...  Zbytečně na nic netlačit a třeba také jen naciťováním jemných emancí nám pomáhá kráčet cestou ... Ono to pak kolikrát přijde úplně "samo" :)

    Štastny ať jsou všechny bytosti. Aum

    Jh.

    Žití v zajetí doměnek, předsudků a iluzí ... Podívání se pod pokličku věcím, našim činům a rozhodnutím někdy neuškodí. Opravdu nevím, kdo nás tohle stále učí. Jsme to my sami? Pravděpodobně ano :( Stále potřebujeme důkazy. Jeden za druhým. Čím více důkazů tím lépe ...

    Toto nejde do nekonečna. Už nyní a prakticky dříve než teď, jsme se octli na prahu něčeho, s čím si není radno více zahrávat ... V úvodu píši, že mám rád vědu ... To je pravda. Do jaké míry však? Nezajímá nás míra? To by měla. Měla by zajímat nás všechny. Naše planeta je jedna. Já o jiné takové nevím. Vy ano? (Dejte dyžtak vědět. Děkuji :).) Pokud na ní chceme nadále kráčet hrdi na to, že jsme jako lidé její součástí, měli by se někteří z nás skutečně zamyslet. Oni tak možná již učinili a někteří činí do dnes. Je jim to ovšem asi stále více či méně jedno. Vnímají více a pouze jen a převážně jen svůj záměr ... Tím může být třeba zisk a moc. Nechtějí přijít o možnost stále vládnout, i když by již mohli opustit své pozice nebo prostě změnit přístup ... Co když jim to, ale nejde? Co když toho prostě nejsou schopni. Je to otázka karmického vývoje? Pravděpodobně ano ...

    Ti štěstnější z nás již svou karmu nežijí. Žijí svou Dharmu. To ti viz. výše můžou někdy těžko zkousnout, tak drží alespoň tu moc ... Manipulace, lži, války, business. Proč se toto stále děje? Zřejmě je to výsledek našich minulých činů. Ono se všechno samo od sebe jen tak na povel nezmění. Vyžaduje to jistou energii a čas. Matička Země nám to dává najevo jasně. Celé Universum nám to dává najevo. Co víc bychom chtěli? Další vynálezy? Další pokusy, dokavaď nebude jeden poslední? To se může stát. Nemusíte být Astrofyzik, Genetičtí Ingenýři nebo A. Einstain, aby jste si dali 1+1 dohromady. Nebuďme, proto prosím slepí. Nebuďme toliko apatičtí k některým věcem, lidem či událostem. Zkusme se zaměřit více na maličkosti, jestli nám to stále uniká. Začněme u sebe. Vývoj je důležitý. V technologiích, v lékařství, přírodovědě, ekonomice atp. Důležité, ale také je, pro jaký účel! "Perpetum Mobile" již dávno existuje. Je předně skryto v nás samých a o technických vymoženostech či možnostech to platí více či méně také ...

    Jsem v úctě a přeji prosluněný den.

    Jh.

   PS: omlouvám se někdy za mou gramatiku a diakritiku; děkuji.

    PS: když narazíte na nedokončný článek a zajímává vás co by mohlo být dál, zkuste se časem na tu věc podívat znovu. Vážně nevím, jak rychle nebo jak často budu zvládat psát - aktualizovat tyto stránky. Vkládat nové věci ap. Přesto již nyní děkuji všem, kteří mě inspirovali a inspirují, abych se alespoň pokoušel dělat něco co mě baví ... Co je možná dobré ... :) Děkuji. Děkuji též sobě za to, že jsem takový šikula a nenachal jsem se již definitivně odradit po tom, co jsem podobnou věc - projekt zkoušel v minulosti :)

    Přeji hezký den, ráno či noc. A pohodu!

PS: if you come across an incomplete article and wonder what might be next, try to look at it again over time. I really don't know how fast or how often I can write - update this site. Insert new things etc. However, I already thank all who inspired and inspire me to at least try to do something that I enjoy ... What may be good ... :) Thank you. I also thank myself for being such a clever, and I have not been definitely discouraged after I have similar things - the project has tried in the past :)
Have a nice day, morning or night. And peace!

    Máme přání, máme touhy, nevyplněné sny. Vyšlo a vychází stále spousta knih o tom, co dělat, aby se naše přání plnila. V podstatě na tom není nic špatného. Ono nás to k tomu vlastně žene samo. Jak řekla má žena. Člověk by musel žít ve společenství, kde svoboda a nezávislost nejsou jenom pouhá slova ...

    Máme pocit, že když budeme mít víc peněz budeme nezávislejší, více svobodní. Je tomu, ale vskutku tak? Peníze nám svobodu nedají, dají nám volnost. Co když už nyní máme, s tím co máme, možnost využít náš vnitřní prostor a osvobodit se. Tu prapodstatu v nás, to ryzí bytí nám nekoupí ani miliarda. Můžeme vystřídat pár partnerů, tucet automob. a kopu bydlišť - pravé štěstí si ovšem nosíme vždy sebou! Ty jepičí radosti jsou fajn. Též se jim nebráním. Snažím se ovšem uvědomovat si neustále svou podstatu. Své pravé hodnoty.

    Zkuste se neustále a opakovaně vracet do jednoty. Zakoušejte tu krásu čistého Já. Ničím nerušené bytí, kde je vše tak jak má být. Pomůže vám to překonat ty chvíle, kdy se vám zdá, že potřebujete něco ... Zamyslete se předně, zda to skutečně potřebujete nebo pouze chcete nebo si prostě přejete. Důležité je totiž také vědět, co si přeji! Od toho se může odvíjet spousta malých i větších skutků a věcí, které postupně utváří náš celek. Ano, rád bych si třeba jednou za život koupil pořádného sporťáka. Stačila by Impreza WRX Sti. Udělá mě toto přání skutečně šťastnějším? Potřebuji ho opravdu víc než některé jiné věci, když v podstatě mám vše důležité pro spokojený život už nyní? :) Zkuste si přát třeba býti čistým vědomím. Pak přemýšlejte co má asi trvalejší hodnotu pro kvalitu vašeho života. Není to tak těžké uhodnout. Je to ovšem někdy těžší žít. Věřte však, že to stojí za to. (Lambo možná taky, že?) :)))