(: Básně :)

(2009)

Smíření

Až zmizí všechno dobro na světě,

tak už nebudeme mít proč žít.

Až ztratí člověk člověka,

už nebudeme umět snít.

Až slunce zajde za horu,

pak noc nás hávem přikryje

a z přání těch a ideí

nám zbudou pouhé naděje.

Až ztratí se i doufání,

tak zmizí i kus duše.

Ten poslední, co tu ještě zbyl,

ten, pro který srdce tluče.

Démon

Těžko se věří Tvým sladkým slovům,

za kterými démon dřímá.

Když probudí se,

všechno je pryč,

zbude jen černá díra.

Další hlt Tě svádí,

že zahřeje Tě v srdci

a pohladí jak mládí.

Ty tam jsou Tvoje léta,

zbyla prázdná lahev,

holá věta,

démon a odveta.

Štěstí

Prodám ti kousek štěstí,

letos z jara na náměstí.

Dostaneš velkou slevu,

nemá teď skoro cenu.

Tím na důkaz znamení,

že nejsme zas tak ztracení.

Úsměv dám jako nálepku kvality.

Jedem v tom všichni, já i ty!

Recept na zdraví

Pravidelné milování

trocha medu do čaje,

odpočinek, zaměstnání,

nálada hned dobrá je.

*

Dětskému tanečnímu kroužku, v knihovně K.H. Máchy, Lt.

Ke spánku

Hají, hají, hají,
kdo to ví, ten tají.
Co za spánkem se skrývá,
když očko, se nedívá.

Hají, hají, hají,
Kdo ví, ten tají.
Když sen se začne zdát,
můžeš si něco přát.

Hají, hají, hají,
kdo to ví, ten tají,
že nemusíš se bát,
jít do postýlky spát.

Tak zavři oči broučku,
pak můžeš se zas smát,
s mámou, tátou venku,
budeme si hrát.

Hají, hají, hají,
kdo to ví, ten tají.
Pšššš

Pátrací

Kdo neví, nepoví,
co za dvířky se skrývá.
Zdali je tam cukroví,
Nebo pouhá slíva.

Kdo neví, nepoví,
co v šuplíku se skrývá.
Hračka, míček, otazníček,
Ty jsi, ale bumbrlíček!

Lezací

Nahoru, dolu, do leva, vpravo.
Přes hory, přes doly, lavičky, stolky,
snad budou k obědu máminy vdolky.

Kamínky, vodička, nějaký ten klacík,
ještě se na-papat, jak správný macík.

Už vylezu na gauč a přelezu vanu,
maminko, tatínku, co dostanu?

Dostaneš pochvalu, dostaneš pusu,
nelez však vysoko,
ať není rámusu!

*

(2016)

Bůh

Jaká síla hněte můj osud. Jaká síla hýbe mým životem. Jsem a jakobych ani chvílemi nebyl.

Pohroužen do nitra, jenom v ryzím stavu bytí. Neoddělen, přesto stále občas stahován tužbami těla.

K čemu je život bez lásky a pocitu štěstí, které se dostaví většinou vždy, když to nejmín čekáš.

Důležitost

Jak jsem si důležití, jak jsme si vzácní.

Píšem si zprávy, pak občas koukáme jak krávy.

Alespoň mě se to stává. Že přijde mi zpráva. Někdy kratší, někdy delší.

Je to jak s životem. Každému co libo jest, každému co stačí.

Někdo má volné minuty, někoho tarif tlačí.

Věčnosti

Věčnosti, do věčnosti padám. Skládám a utíkám. 

Vkládám a bazálním matricím ve prospěch přikládám úctu všech otců.

Jsme na roveň si rovni. Jsme skloněni před Bohem. 

V pokoře schopni úlekem v pěst za hubičku děkujem.

Promiň má vílo, promiň to zklamání nad úprkem. 

Div divů, diví se nám. Proč? Proč to všechno? 

Proto. Jen proto. Pro bytí samo.

Věčnosti, má lásko.

S Tebou i bez Tebe. 

Tebou býti jen.

*

Naplnění

Pluji na vlnách mlčení. Není to mámení?

Obešel jsem půlku světa, abych se vrátil, kde jsem začal.

"Cha cha."

Existuje vůbec nějaký začátek?

Stojím a přitom běžím dál.

Má duše se vznáší nad zemí. Není to jenom mámení?

Lásko? Bože? Haló!

Smích?

S Tebou si přeji být už na věky.

Odpouštím mlhavým vzpomínkám. Žiji a prožívám.

Naplňuj mě, prosím, dál.

Lásko? Bože?

Usínám a přesto pluji dál.

Lásko?

Leave it on.

?

Kam to jdeme, kam pospícháme?

Není kam. Není začátku nebo konce.

Je pouze teď a tady.

Vše v jediném okamžiku.

Absolutní pravda.

*

 Životem kráčím k poznání, že slunce v duši mraky zahání. 

Mysl je lehká jak obláček. 

Člověku může být dobře. Jde o to umět příjímat a také dát. Nebát se tolik a taky ne se tak rvát. 

Ano, někdy se život jeví jako boj a žití jako jedno bojiště. Osvícená duše ví.

Přišla jsem ze světla, aby poznala temnotu? Nebo přišla z temnoty, aby se navrátila zpět k sobě, do jednoty? 

Pokud si klademe otázky, je svět ještě v pořádku. Vášeň spolu s touhou nás vedou vpřed. Dobré však někdy bývá, nedat se tolik tužbám.

Žít svůj sen. Prožívat ho spolu se všemi krásami přírody, co jich tu je. Umět správně naslouchat svému srdci. 

Děkuji slunci i nebesům za tento krásný den. Vodě, co hasí mou žízeň i ohni, co spaluje vše nepotřebné, očišťuje. 

Zemi děkuji za všechny ty dary, co každý den dává, nabízí. Děkuji svým dětem, že se rozhodli právě pro nás. Pro mne a mou ženu, parternku.

Také Tobě děkuji. Děkuji, že jsi. Za vše čemuž jsi mě naučila, za vše čemuž mě stále učíš.

Miluji milování s Tebou. Jedno tělo, jedna duše, jeden svět. Snad jsem to zas tak moc nepoplet.

Závislost

(17. 04. 2017)

Řekne mi někdo proč vlastně píši? Proč píši? Proč píši nesmysly jako ten předešlý článek v blogu, nepřijde vám? Odpuštění hledám?

V tomto nebo příštím životě? :) Don´t be afraid, si říkám česky a piš. Umíš to hezky.

Závislost na životě.

Vidím se v zrcadle. Věřím, že to jsem stále já a žiji. Možná i odpouštím. Ale co? A komu? Sám sobě? Druhým?

Za to, že projevili sami sebe ve své nejryzejší podobě? Umíš to snad líp? Raději dobře dýchej. Beztak už se ti zkrátil interval.

Stávám se závislým na všem.

Jsem závislý na pastě na zuby, stejně jako na dobrém jídle. Jsem snad závislý i na tom pořádku :(

Všechny věci mají své místo. Tak je to správně, tak to má být. Blbost. Ty chceš ještě další diagnózu, viď, ty syčáku.

Ty prostě nemáš nikdy dost, dokuď vážně neumřeš pro radost.

Všechno je jenom závislost. 

Závislost na životě i na smrti.

Závislot na lásce i poupěti.

Závislot na stromu i dítěti.

Závislost na životě i na smrti.

To slovo bylo u boha, možná proto je tak ubohé.

Závislot na životě po životě,

shledání v nicotě, živé prázdnotě.

I am addicted to you. Are you too?

 Přání

Nepřeji si: nenávist, přesto nenávidím.

Nepřeji si: psát každý den závěť, přesto ji píši.

Nepřeji si: přát si, přesto si přeji.

Jít životem, co na srdci, to dát.

Život bez válek, v láce a míru.

Mít soucit jako Budha, být občas nula.

Výlet za hranice našich snů a zúčtování ke konci svých dnů.

This is our time and is here at last.

Červenec 2017

(já:)

Hranice našich snů, hranice našich možností, hranice našeho prostoru.

Kde až jste hranice našeho obzoru?

Tam kam lidské oko nedohlédne. Za tím vším. Někde tam, v hlubokém míru, jsem odevzdán.

Příjímám a dávám, naslouchám. Jsem a odpouštím, děkuji.

Prost unáhlených soudů, žiji v pokoji.

Omlouvám se a znovu děkuji.

Omlouvám se, já miluji.

09 - ´17

Hledáme odpuštění,

přibiti k sobě.

Doufáš, že svět se v lepší změní,

nu, je to i na tobě.

Spaseni vírou,

se oháníme v naději,

že nebe modré ještě smysl má.

Skutečnost nahá zůstává,

a my jednou nohou v hrobě.

Requiem pro panenku,

písnička ohraná.

Z večera piji sklenku,

zas jeden z těch dní,

zůstávám vzhůru téměř do rána.

Jsem básník? Člověk?

Člověk básník nebo poeta?

Jsem umělec,

co vypravil se do světa.

Pan popleta,

kterýmu "občas" vyjde ruleta.

Je v tom i náhoda,

kus našeho života.

Děkuji za vše,

jsem k vašim službám veličenstvo.

Čeká nás další odveta.

OD SRDCE

09 ´24

Měl bych se bát,

zatím se směju.

Měl bych se bát,

už nemám dceru, ni syna ni ženu.

Zatím se stále směju.

Tolik krve, tolik zvratků,

tolik hněvu, tolik splašků,

tolik bolesti a strachu...

Díky Vám drazí přátelé,

milovali jste mě bez podmínek,

taký jaký jsem a to bez vyjímek.

Měl bych se bát,

zatím se stále směji.

Vlci nejsou ovce, to je prosté, to je prosté.

Nežárlím, nefetuji, nedělám píčoviny, nežertuji.

Tohle je rap a já rapuji...

Yeah

Nesnáším přetvářky,

měl bych se bát,

fuck you and Tvé narážky.

Zatím se stále směju.

Z Tebe se neposeru.

Fuck you,

zatím se stále směju.

Tvrdý jak kámen,

flow jako voda.

Žádný sráč, žádný bad mizera.

Měl bych se bát,

stále se směju.

Hahaha

Positive vibrations, good heart, fists of steel,

jak král, jak král, jsem totiž real.

Měl bych se bát,

ale jsem fearless,

tak radši zalez.

Nechceš se prát,

tak to neřeš.

Měl bych se bát,

ale jsem fearless,

bulletproof kamarád...

Tak měj se rád aspoň trochu jak já.

Jsem fearless, bulletproof kamarád.

Začni se smát a měj se rád.

Celej život to nosím v sobě,

už je pozdě, už je pozdě.

Sejdem se v hrobě, Bůh jen suď.

See you or rather no and let it flow, buď jak buď.

Peace